Jak jsme se stali bohatí
Festival barev podzimu, všude přítomný závan tlejícího, barevného listí a stromy naklánějící své koruny ve směru větru. Koruny se na okamžik dotknou a předají si poselství „Podzim je tady!“ Slunce na obloze opisuje křivku nízko nad povrchem zemským. Přijíždím se studenýma rukama, které se snažily na foťák zachytit pestrobarevnost okolí arboreta, po šustícím, barevném koberci na místo setkání. Setkání s manželem. Rozešli jsme se hned u vstupu do arboreta, každý se svým fotoaparátem a s radostnou zprávou od paní pokladní, že vedoucí prodloužil otvírací dobu arboreta ve dnech slunečních, což právě v čase naší návštěvy bylo! Oba jsme se zářili plni dojmů z krás, které jsme na cestičkách arbortem nasávali. Já si chvli povídala se sekvojí. Tento strom mě při naši první letní návštěvě zaujal, oslovil. A já mu slíbila, že se vrátím, že ho ještě jednou letos navštívím. Projížděla jsem na svém elektrickém vozíku nádherná zákoutí v představě, že třeba potkám bytosti přírodního světa elfy nebo skřítky. Věřím že existují, jen se před námi lidmi schovávají. Schovávají se před našimi nečistými energiemi, našimi zavřenými srdci. V dávných dobách kdy ještě lidé nebyli takoví sobečtí, neláskyplní bylo možné se s těmito bytostmi setkat a tak také následně vznikly pohádky... Jako by naše duše dostaly revitalizující dar do dnů příštích. Sešli jsme se u písečné duny, na pěkném místě s výhledem dále do kraje. Písečná duna je písečný přesyp, který zde vznikl umělým vytvořením. Před větrem, který na ní dokresloval reliéfy, jsme si sedli do závětří pod mohutný, jehličnatý, neznámý strom. Muž vytáhl z batůžku termosku s kávou, kterou rozlel rovnoměrně do dvou hrníčků. Po doušcích jsme se vnitřně zahřívali. S každým douškem se po těle rozléval blažený, hřejivý pocit tepla. Zároveň jsme se oba naladili na stejnou vlnu vnímavosti a naslouchali jen podzimnímu rytmu. Bylo ticho. V ten okamžik jsme se oba stali bohatými!